Udělala jsem velkou chybu a věděla jsem to. Ten říjnový víkend byl u Mike u nás na návštěvě, ale předešlý víkend jsem málem nenapravitelně zničila náš vztah. Byla jsem ohromně vděčná, že to, co jsem provedla v září, neukončilo náš vztah. Cítila jsem se zahanbeně, že i přesto přišel na návštěvu.

Mike miluje podzimní barvy, a tak se mě toho krásného podzimního odpoledne zeptal, zda bychom se nemohli jít projít do nedalekého parku. Zastavil se pod velkým zlatým dubem, jehož větve visely přes řeku.

“Chtěl bych mluvit o třech otázkách,” vysvětloval Mike. (Když jsme spolu s Mikem začínali před dvanácti měsíci chodit, domluvili jsme se, že se budeme modlit za tři otázky. Hlavně jsme se modlili: měli bychom mít svatbu, měli bychom se vzít.)

Když Mike důkladně probral jednu otázku po druhé a řekl mi, že Bůh mu na každou z nich odpověděl “ano”, napadlo mě, “nežádá mě o ruku, nebo snad ano?”

“Je tu ovšem ještě čtvrtá otázka,” pokračoval Mike.

“Aha,” došlo mi, “takže mě nežádá o ruku. Je tu ještě čtvrtá otázka, o které jsem nevěděla!!”

“Prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?”

Byla jsem strašně překvapená a chvilku mi trvalo, než jsem mu odpověděla. (Mike říká, že to byla nesnesitelně dlouhá doba.)

Samozřejmě, že jsem se stejně jako on modlila za ty tři otázky, ale také jsem měla další dvě soukromé motlitby. Jednu, aby mě Mike překvapil, až mě bude žádat o ruku. A druhou, aby požádal mého otce o svolení.

Mike mě nepochybně překvapil! Bylo to z mé strany těžké, protože jsem poslední rok očekávala tuto žádost při každé speciální příležitosti. Ovšem, Bůh využil mé srpnové chyby, aby tento víkend změnil můj přístup k těmto záležitostem změnil. Byla jsem šťastná, že se mnou Mike stále byl, a tak jsem žádost o ruku opravdu nečekala.

Konečně jsem odpověděla, “ano, moc ráda.”

Když jsme jeli zpátky domů, pohrávala jsem si s nápadem požádat Mika, aby se dovolil mého otce, ale vycítila jsem, že Bůh si nepřál, abych Mikovi o této mé motlitbě řekla.

Jakmile jsme zabočili na příjezdovou cestu u domu mých rodičů, Mike se na mě otočil a zeptal se, “Myslíš si, že bych měl požádat o svolení tvého otce?”

Byla jsem zaskočená a potěšená. Šli jsme dovnitř na večeři a zatímco jsme jedli, Mike požádal rodiče o mou ruku. Pro mého tátu to hodně znamenalo a pro mne také, protože o táta zemřel přesně o měsíc později na leukémii.

Po roce očekávání žádosti o ruku jsem pochybovala o našem zasnoubení, ale Bůh věděl, že jsem potřebovala nějakou kotvu. Na pomoc proti svým obavám jsem měla splněné dvě své důležité motlitby.

Vzali jsme se těsně před mými třicátými narozeninami. Jednoho dne po svatbě, bylo šedivé a zamračené počasí, jsme vzali část našich svatebních květin do Lakewoodského parku a já jsem je položila na tátův hrob. V ten okamžik prorazil mračny sluneční paprsek a osvítil náhrobek s květinami.

Ve svém srdci jsem věděla, že můj Božský Otec a můj pozemský Otec nám dávali své požehnání do začátku našeho společného manželského života.