Dvě hodiny ráno.

Ze spánku mě vyrušily záchvaty nevolnosti. Nikdo mi neřekl, že mi bude špatně. Ano, už dávno jsem byla upozorněna na ranní nevolnost, ale nikdo mi neprozradil, že mi bude fyzicky špatně ze žalu poté, co jsme vyprovodili našeho prvorozeného na kolej.

Zírala jsem na strop, vzpomínala na všechny rozesmáté tváře přátel, kteří si tím prošli přede mnou; nevybavovaly se mi žádné stopy vnitřní agonie.

Šla jsem si vyzvednout e-maily. Z Inboxu na mě zasvítílo synovo jméno. Hladově jsem hltala Benovu první zprávu z koleje. Chtěl se jen zeptat na nějaké informace, ale já se soustředila na P.S.: “Mám vás rád.” Konečně jsem nechala volný průchod slzám nasbíraným za poslední dny. Byla jsem vděčná, že mi e-mail pomohl ulevit od stresu z tak náhlého intenzivního oddělení, jaký jsem cítila.

Později toho rána volal známý, aby se zeptal, jak se mám. Velmi jsem ocenila jeho pozornost. “Taky bych to jednoho dne pro někoho chtěla udělat.” myslela jsem si.

Odpoledne jsem se soustředila na další P.S. v druhém e-mailu od našeho syna: “P.S. Nedělejte si o mě prosím starosti, jdem dítě Boha.” Benova slova byla přesně to, co jsem potřebovala. Hned jsem si sedla ke klávesnici a od srdce mu odpověděla:

“Tvé P.S. je VELMI výstižné. Moc ti děkuji, že jsi mi pomohl věřit Pánu. Tohle je jen další věc, kterou se potřebuji naučit. Oceňuji tvé jednoduché, ale hluboké upozornění. MYSLÍM SI, že jsem měla starost o to, že by ti někdo mohl nějak ublížit, a ne o tvé případné chyby, protože vím, že tvá víra je upřímná.

“Vím, že chci, abys byl na UF. Vím, že to pro tebe jako pro křesťana bude někdy složité. Vím, že je důležité, nutné a nevyhnutelné, abys začal žít svůj vlastní život, ale stejně mi budeš moc chybět (budu ráda, když se budeš ozývat). Pán mi při mém Rozjímání řekl, že by to ode mě bylo sobecké, odpírat ti nové zážitky, nové vědomosti a novou nezávislost, i když každá z těchto oblastí s sebou přináší potenciální riziko. Vím, že ti tyto věci NECHCI upírat, a tak se musím naučit i v tomto věřit Jemu a též se naučit nebýt sobecká. Pán mě také připomenul, že s Ním sdílíme věčnost a v porovnání s tím je tento čas krátký.”

“Moc tě miluju, tvá máma.”

Když jsem si zkontrolovala dopis a klikla “odeslat”, věděla jsem, že Pán uzdravil mé srdce.